Art With Star from River Agara (* 3.7. 2008 - † 2.1. 2015)

    Jsem trikolorní pes dlouhosrsté kolie. Narudil jsem se 3. 7. 2008 v Žatci v chovné stanici from River Agara a mám osm sourozenců. Díky bílému flíčku za krkem, který mám místo celobílého límce, jsme dostal jméno Art With Star a Arte mi říkají i doma.

   Když jsem poprvé přijel do svého nového bydliště v Brně byl jsem menší než kocour, kterého si páníčci pořídili přdemnou. Ale ačkoli byl Matýsek větší než já byl ke mě velmi hodný. Byl to takový kliďas, co si ode mě nechal ledacos líbit a já rád pokoušel jeho trpělivost. Ostatní kočky ovšem už tak shovívavé nebyly a přesto, že jsem byl větší něž ony dávaly mi co proto. Brzy jsem se naučil, že jim musím dát prostor a ony se naučily, že na mě nesmí syčet a prskat, protože to páníčci prostě nesnesou.

    Zvykl jsem si na svůj poklidný život ve svém velkém bytě, a když kocour Matýsek umřel ochotně jsem převzal jeho místo pána a strážce domu. Byl jsem milovaný jedináček a byl jsem tak spokojený. Konec konců už jen to, že se musím o páníčky dělit s kočkami bylo dost nepříjemné, ale zvykl jsem si a byl jsem tak opravdu šťastný, ale moji páníčci měli jiný názor. Sestra mojí paničky, té která si mě koupila, se rozhodla, že jí snad nestačím nebo co a pořídila si fenečku kolie. Říkají ji Sali a původně bydlela jinde. Bylo to k zbláznění. Byla malá, hravá a neskutečně nenažraná. Byl to děs. Jezdila za mnou každý den a stávala se středem pozornosti. Měl sem strach, že na mě zapomenou, ale naštěstí se to uklidnilo.

    Když se k nám nastěhovala natrvalo, všechno se zlepšilo. Sice je pořád otravná a navíc mi ničí hračky, ale už není středem pozornosti jen ona. Navíc je docela sranda sledovat, jak se jí páníčcy snaží vysvětlit, co má udělat, když vydají nějaký povel. Ona se prostě stejně tváří, že nechápe.

    Přesto, že už jsem se s její přítomností ve svém bytě smířil, snažím se být zase tím jediným úžasný. V únoru 2010 mě laskavá paní Mlada Svobodová bonitovala a ze mě se stal chovný pes. Doma měli radost, ale moc dlouho jim to nevydrželo. Proto jsem jel v květnu 2010 na výstavu do Chropyně, ale moc to nedopadlo. Byla tam sposta psů, kteří byli podle rozhodčího hezčí než já a navíc mě vystavoval páneček a z toho já si vždycky dělám tak trochu srandu. Tímto drobným neúspěchem jsem se ovšem nenechal odradit a nechal jsem se přihlásit na mezinárodní výstavu do Brna, kde žiji a kde to důvěrně znám. Samozřejmě, že na výstavu přihlásili taky Sali a proto jsem se rozhodl, že musím být lepší jak ona. S tímto přecevzetím jsem se 19. 6. 2010 vypravil na výstavu, na kterou jsme jeli celá rodina. Samozřejmě až na mladšího bratra mojí paničiky. Ten zůstal doma, protože jsem mu dal důležitý úkol a to, aby hlídal náš byt před zloději. Konec konců byl jediný, komu jsem ten úkol mohl svěřit, protože na ty praštěný kočky se nedá spolehnout.

    Na výstavě jsem se samozřejmě choval jako velký pán a nedával jsem na sobě znát nervozitiu, ale nervózní jsem byl. Zase mě měl vystavovat páneček a já tušil, že si neodpusím zase nějakou tu legraci, což by mohlo znamenat špatné umístění. Naštěstí maminka mojí paničky, můj oblíbený člen rodiny, protože mě strašně ráda rozmazluje, rozhodla, že tentokrát mě zkusí vystavit panička. Tak a bylo to jasné. Žádné hloupé vtípky v kruhu. Budu se chovat vzorně a poslušně, aby měla panička radost. Přesně jak jsem se rozhodl, tak jsem i udělal a hádejte, co se stalo. Nevíte? Tak já vám to povím. Vyhrál jsem titul CAC a RES. CACIB. Panička a celá rodina byla nadšená a já byl v sedmém nebi. Musel jsem sice přetrpět pár fotek s medajlema na krku, ale pak jsme šli nakupovat a maminka mojí paničky mi koupila spoustu dobrot a úžasnou plyšovou ovečku. Samozřejmě tvrdila, že je to i pro Sali, ale já věděl, že je to hlavně pro mě. Navíc, proč kupovat Sali drahé psí pamlsky, když to ani neumí ocenit. Vždyť ten praštěnej prcek zežere snad úplně všechno. Ovoce, zeleninu dokonce i bylinky. U nás doma umím prostě výborné pamlsky ocenit jen já.

   Když je zase po výstavě, život u nás doma se vrátil do vyjetých kolejí. Jím, spím, chodím ven chodím se mazlit s paničkou a provokuju mladšího i staršího pánečka a dokonce musím přiznat, že život s tím malým prckem, myslím Sali, má taky své výhody. Samozřejmě se sní musím dělit o pamlsky, což není zrovna fajn, ale když se nudím můžu do ní strčit a ona si semnou hned začne hrát. Když jsme venku a mě se nechce nosit balónek, tak to ona udělá za mě a páníčci pak nejsou naštvaní, že pro něj musí jít sami a navíc. když jsem unavený a potřebuju si něčím podepřít hlavu tak je z ní bezvadný polštář, i když trochu pohyblivý.